Jste zde

Domů » Historie

Historie a mytologie, 1. část

Historie řeckého ostrova Korfu, to je dlouhý příběh, který začal již někdy před 9000 lety, kdy se vzhledem k neustále rostoucí výšce hladiny moře ostrov oddělil od řecké pevniny.

Předpokládá se, že už tehdy tam existovalo lidské osídlení, i když nebyla odhalena žádná pohřebiště, ani jiné důkazy přítomnosti lidí v době bronzové.

V 8. století př.n.l. tu byla založena řeckými přistěhovalci první kolonie.

Vzhledem k centrální poloze ostrova tudy vedly obchodní trasy k Jaderskému moři, což pochopitelně zapříčinilo mohutný rozvoj ostrova.

Roku 734 př.n.l. se zde usadili Korinťané, jejichž moc se poté rozšířila po všech tamních námořních trasách.

Korfu bylo ve své době považováno za nezávislého spojence Athén, které jej podporovaly a ochraňovaly během mnoha velkolepých námořních bitev. Někdy kolem roku 300 př.n.l. ztratil ostrov svou samostatnost, když na něj zaútočili piráti ze Syrakus a usadili se tu.

Odtud pak bez milosti napadali plující římské obchodní lodě. Během těchto bojů proti Římanům byla také na Korfu založena první stálá kolonie a ve 3. století se sem dostalo křesťanství.

Od té doby vládli na Korfu různí vládci, a to nejen Římská říše, ale i Normané, a v roce 1267 se ostrov ocitnul v područí Neapolského království, kterému v té době vládl král Karel I. z Anjou.

Ve 14. století, přesněji roku 1386, ovládli ostrov Benátčané, kteří tu po sobě zanechali nejvíce stop, a dodnes lze obdivovat četné stavby po celém ostrově z této doby.

O kulturním rozkvětu svědčí ještě dnes hlavně staré město Kerkyra. Benátská vláda měla jasně dané hierarchické struktury, které dělily populaci na šlechtice, měšťany a prostý lid.

Od 16. století se musel ostrov Korfu neustále bránit proti četným pokusům Turků trvale se tu usadit. Během tohoto období vznikly na ostrově značné škody, ovšem problémy s tureckými útoky náhle skončily, když německý hrabě Matthias von Schulenburg se svými 8000 muži v roce 1716 ukončil obležení osmanskými vojáky, kterých oproti tomu bylo asi 33 tisíc.

Řekům to připadalo jako zázrak, který je připisován místnímu patronovi sv. Spiridonovi. Zároveň to bylo poslední obléhání Turky. Téměř celé jedno století poté trval následný mír, který přinesl řemeslníkům a obchodníkům prosperitu.

Po zániku Benátské republiky v roce 1797 převzala Francie (pod vedením Napoleona) Jónské ostrovy včetně Korfu. Francie na ostrově zcela změnila stávající společenský řád a zavedla volný obchod.

Počáteční nadšení ale zmizelo, když obchodníci museli platit vysoké daně a náboženské cítění místních obyvatel bylo silně narušeno ateismem francouzských okupantů.

Francouzi přišli brzy do nesnází díky nedostatečnému lodnímu spojení a nedostatkům v zásobování, a museli si vypomoci nucenou půjčkou. Turci ve spojenectví s Ruskem jim ještě k tomu vyhlásili válku. Do roku 1807 tak na ostrově trvala ruská vláda pod vedením Ioannise Kapodistriase, dokud Rusové ostrov Korfu opět nepřenechali zpátky Francii.

Francie se snažila vytlačit britský vliv ve Středozemním moři a podporovala úsilí Řeků za nezávislost. Kvůli ruskému tažení v Evropě ale ztratila území a Angličané pronikli na Jónské ostrovy. V dubnu 1814 Angličané obsadili Korfu bez boje. O rok později Jónské ostrovy připadly Anglii.

Místo

Město Kerkyra, Korfu 39° 37' 24.7728" N, 19° 55' 21.1764" E
Location

Korfu na Facebooku

Přihlášení